Teoretická analýza pøínosù environmentálních daní

Èlánek popisuje a srovnává rùzné pøístupy, které mùžeme nalézt v teoretické literatuøe pojednávající o environmentálních daních. Zatímco teorie optimálního zdanìní hledá soustavu daní s nejmenšími negativními dopady na ekonomiku, analytici environmentální politiky se snaží nalézt nejlepší zpùsob internalizace environmentálních externalit. Poèátkem 90. let byla v teorii environmentální politiky postulována hypotéza vzniku tzv. druhé dividendy ze snížení distorzního zdanìní využitím výnosù environmentálních daní - ta rozpoutala rozsáhlou odbornou diskuzi. Teoretici optimálního zdanìní prokázali, že lze zvolit takové zjednodušující pøedpoklady pro model obecné rovnováhy, za kterých nebude dvojí dividendy dosaženo. Na druhé stranì zastánci hypotézy dvojí dividendy poukázali na závislost tìchto závìrù na platnosti nìkolika pøedpokladù a dále se jim podaøilo nìkteré z nich zpochybnit. Za prvé, tvrdí, že pokud veøejné statky a kvalita životního prostøedí nejsou v užitkové funkci separovatelné od soukromého zboží a volného èasu anebo pokud zneèiš ující zboží je horší než prùmìrný substitut pro volný èas, mùžeme dospìt k závìru opaènému než zmiòovaný model, tj. k potvrzení existence dvojí dividendy. Za druhé, kvalita životního prostøedí v tomto modelu neovlivòuje výrobu, což je v protikladu z empirickou zkušeností. Za tøetí, definice environmentální danì jako danì z produkce zabraòuje modelování využití ekonomicky efektivnìjších cest ke snížení zneèištìní, než je redukce výroby, což vede k pøeceòování nákladù na snížení zneèištìní.