Hlavní rysy Hayekova pojetí svobody

Studie se zabývá jednotlivými stránkami Hayekova vymezení svobody, jež ukazují, v čem tkví hluboké kořeny současného liberalismu. Jde tu o vyznačení možného rámce individuální svobody v protiváze vůči řadě odlišných chápání principu svobodné existence, svobodného myšlení či aktivity. Hayek porovnává svou koncepci s častými pojmy politické a vnitřní či metafyzické svobody i s pojímáním svobodného jednání jako "schopnosti činit, co chci", se ztotožňováním svobody s majetkem, jež svobodu následně spojuje s přerozdělením bohatství. Hayek ukazuje, jak cesta ke svobodě se uskutečňovala prostřednictvím dosahování dílčích svobod. Rozdíl mezi svobodou vůbec a oněmi dílčími svobodami "je takový jako mezi podmínkami, za nichž je vše dovoleno, co není obecnými pravidly zakázáno, a situací, kdy je zakázáno vše, co není výslovně povoleno." V této souvislosti se pak zvažuje i ona míra nezbytných donucení, jimž se nelze v žádném společenství úplně vyhnout. Z těchto předpokladů pak studie posuzuje Hayekovu analýzu "tvůrčích sil svobodné společnosti". Zvažují se tu možnosti lidských znalostí, jejich meze a reflexe těchto mezí. V nových souvislostech je argumentováno, jak přehnané racionalistické představy o všeznalosti důsledků lidských záměrů mohou být pro řízení společnosti nebezpečné.