Vývoj pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii; III. Pozdější klasická novověká filosofie v politickoekonomické formě

Tato studie je třetí studií k vývoji pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii; týká se pojmu zákona (bytí jsoucího) v pozdější klasické novověké filosofii v politickoekonomické formě.Zkoumám zde vývoj pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii. Filosofický termín "zákon" patřil (a snad i patří) k nejfrekventovanějším filosofickým termínům, ale také k filosofickým termínům nejvágnějším. Chtěl bych zde objasnit filosofický termín "zákon" objasněním vývoje pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii. Proč právě vývoje pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii, a nikoli v (klasické) filosofii starověké či v (klasické) filosofii středověké? Proto právě v klasické novověké filosofii, že mi zde jde především o zákon bytí jsoucího, tj. typ bytné souvislosti mezi jsoucny, resp. určeními jsoucen, totiž o bytnou strukturu a explikaci bytné struktury zákona bytí jsoucího, tj. typu bytné souvislosti mezi jsoucny, resp. určeními jsoucen. Tato explikace je podána nikoli v (klasické) starověké filosofii či v (klasické) středověké filosofii, leč právě v klasické filosofii novověké; právě v klasické novověké filosofii je podána nejdříve ve vztahu k bytné sféře přírody, později ve vztahu též k širší než přírodní bytné sféře. Její zlomové momenty bych zde chtěl určit. Za její zlomové momenty, jež bych zde chtěl určit, pokládám ty, v nichž povstává zásadně a základně jiné rozumění filosofickému pojmu zákona (bytí jsoucího), nežli je rozumění dřívější. Tyto zkoumané zlomové momenty zde chci též srovnat, a srovnav je, posoudit - zhodnotit - i "linii" těchto zkoumaných zlomových momentů - "linii" jejich "vývoje". V jakém smyslu lze mluvit o jejich "vývoji" - a lze o něm v nějakém smyslu mluvit? - v základních relevantních filosofických kontextech? A jaký je základní relevantní filosofický kontext filosofického pojmu zákona (bytí jsoucího) dnes? "Jak na tom" dnes filosofický pojem zákona (bytí jsoucího) je? Resp.: "Jak na tom" dnes s filosofickým pojmem zákona (bytí jsoucího) jsme? To budiž horizont našich otázek, to budiž horizont našeho tázání se při zkoumání vývoje pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii.Tato studie je třetí studií k vývoji pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii; týká se pojmu zákona (bytí jsoucího) v pozdější klasické novověké filosofii v politickoekonomické formě.Vždyť jediným filosofem, který navázal na Hegelovu filosofickou koncepci zákona (bytí jsoucího), byl Marx. Avšak Marx navázal na Hegelovu filosofickou koncepci zákona (bytí jsoucího) explicite ne jako filosof, leč jako politický ekonom. Jako politický ekonom (ne jako filosof) navázal na Hegelovu filosofickou koncepci zákona (bytí jsoucího) v explicitní podobě politickoekonomické koncepce zákona hodnoty zboží (v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě), resp. v podobě politickoekonomické koncepce zákona nadhodnoty (ze zboží v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě). V nich tkví i implicitní Marxova filosofická koncepce zákona (bytí jsoucího). O tuto implicitní Marxovu filosofickou koncepci zákona (bytí jsoucího), v nich tkvící, vznikl v marxistické filosofii spor. Tento spor, jenž o tom v marxistické filosofii vznikl, jsem zde předvedl a stručně jej posoudil.Souhrnně řečeno, v Marxově (v "Kapitálu") explicitním politickoekonomickém pojmu zákona nadhodnoty (ze zboží v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě) tkví Marxův implicitní filosofický pojem zákona (bytí jsoucího) jako zákona vztahu v podstatě jsoucen (a eo ipso též jako faktuálně dialektického zákona, formulovaného na bázi faktuálně dialektické abstrakce); oproti tomu v Marxově (v "Kapitálu") explicitním politicko-ekonomickém pojmu zákona hodnoty zboží (v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě) tkví Marxův implicitní filosofický pojem zákona (bytí jsoucího) jako zákona podstatného vztahu ve jsoucnech (a eo ipso též jako faktuálně idealizovaného zákona, formulovaného na bázi faktuálně idealizující abstrakce).Přitom Marx (v "Kapitálu") chápe explicitní politickoekonomický zákon nadhodnoty (ze zboží v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě) jako základní politicko-ekonomický zákon lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výroby; a přitom taktéž Marx (v "Kapitálu") chápe (implicite) politickoekonomický zákon hodnoty zboží (v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě) jako moment základního politickoekonomického zákona lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výroby.Odtud plyne, že Marx (v "Kapitálu") implicite chápe filosofický pojem zákona (bytí jsoucího) jako zákona vztahu v podstatě jsoucen (a eo ipso též jako faktuálně dialektického zákona, formulovaného na bázi faktuálně dialektické abstrakce) jako základní filosofický pojem zákona (bytí jsoucího). Oproti tomu odtud plyne také to, že tu Marx (v "Kapitálu") implicite chápe filosofický pojem zákona (bytí jsoucího) jako zákona podstatného vztahu ve jsoucnech (a eo ipso též jako faktuálně idealizovaného zákona, formulovaného na bázi faktuálně idealizující abstrakce) jako moment základního filosofického pojmu zákona (bytí jsoucího).Souhrnně řečeno, ve svém (v "Kapitálu") explicitním politickoekonomickém pojmu zákona nadhodnoty (ze zboží v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě), v němž tkví jeho implicitní filosofický pojem zákona (bytí jsoucího) jako zákona vztahu v podstatě jsoucen (a eo ipso též jako faktuálně dialektického zákona, formulovaného na bázi faktuálně dialektické abstrakce) (i ve svém - v "Kapitálu" - explicitním politickoekonomickém pojmu zákona hodnoty zboží - v lidsko-společenské - kapitalistické zbožní výrobě -, v němž tkví jeho implicitní filosofický pojem zákona bytí jsoucího jako zákona podstatného vztahu ve jsoucnech a eo ipso též jako faktuálně idealizovaného zákona, formulovaného na bázi faktuálně idealizující abstrakce), Marx tedy vskutku navazuje na Hegela. A navazuje vskutku na Hegela, Marx chápe svůj (filosofický) pojem zákona (bytí jsoucího) historicko-vývojově. Svůj historicko-vývojový (filosofický) pojem zákona (bytí jsoucího) chápe explicite ne jako přírodní, nýbrž jako mimopřírodní - lidsko-společenský, tzn. jako určující (předurčující) vývoj typů lidské společnosti. A je-li určující (předurčující) vývoj typů lidské společnosti, tedy je deterministický, ba v jistém smyslu predeterministický, totiž v tom jistém smyslu, že sice nepředurčuje výsledek činnosti jedinečných lidí, nicméně že předurčuje výsledek činnosti sumy jedinečných lidí - lidského obecenství, resp. lidské společnosti, a v tomto smyslu problematizuje jsoucnost lidské svobody. A v tomto smyslu (problematizace jsoucnosti lidské svobody) proti němu mohou být vzneseny námitky; námitky proti němu mohou být vzneseny např.a zvláště z pozic antropologicko-filosofických, zvláště pak z pozic těch antropologických filosofií, pro něž pojem lidské svobody je pojmem ústředním, např. filosofie liberální či filosofie existenciální, pro něž ústředním pojmem je právě pojem lidské svobody (byť různě chápané, různě pojaté). - Marx tedy vskutku navazuje na Hegela. A navazuje tedy vskutku na Hegela tak, že explikuje implicitní tendence Hegelova filosofického pojmu zákona (bytí jsoucího), proti nimž mohou být vzneseny námitky antropologicko-filosofické, resp. tak, že implicitní tendence Hegelova filosofického pojmu zákona (bytí jsoucího), proti nimž mohou být vzneseny antropologicko-filosofické námitky, dovršuje.