Krize newtonovsko-kartezianské vědy

Hypotézu krize newtonovsko-karteziánské vědy/světonázoru lze zkoumat z několika úhlů. Tato esej předkládá jednak její konfrontaci s konkurenčními světonázory, dále prověřuje její vývoj jakožto paradigmatu a nakonec se zamýšlí nad tím, zda sám newtonovsko-karteziánský světonázor není svými praktickými dopady odpovědný za současné krizové jevy. Její první část tedy obsahuje charakteristiku newtonovsko-karteziánského paradigmatu a do protikladu k ní staví názory současných vědců popírajících platnost Newtonových a Descartových předpokladů a zejména na nich vybudovaného světonázoru. V druhé části vychází esej z teorie T. Kuhna o vědeckých revolucích a snaží se pohlédnout na newtonovsko-karteziánskou vědu jako na paradigma, které prošlo obecně platným cyklickým vývojem. V poslední části je pak vyloženo stanovisko té části názorového spektra, které se domnívá, že vydělení člověka z řádu vesmíru a jeho panský vztah k přírodě (vycházející v mnohém právě z Newtona a Descarta) je vlastní příčinou řady současných existenciálních, sociálních, a ekologických problémů lidstva. Autor eseje se staví na stranu těch, kteří se domnívají, že sama newtonovsko-karteziánská věda je v krizi, neboť se vrší poznatky a teorie, které lépe odpovídají dosaženému stupni a potřebě poznání a zároveň je newtonovsko-karteziánský světonázor jednou z významných příčin řady vážných současných problémů.