K některým teoretickým otázkám problematiky "jáství"

Článek se zabývá dvěma odlišnými přístupy novověké filosofie k problematice já, jejíž teoretické základy je možno považovat za východisko dalšího filosofického zkoumání i praktické aplikace v celé řadě vědních disciplin. První část (Já jako kladení) je věnována ontologickým základům uchopení podstaty já jako kladoucího se já, přičemž tato jeho činnost je z jedné strany neomezená a nekonečná a z druhé strany jsou této činnosti kladeny jistá omezení a překážky, které vyplývají ze samotného já a vystupují vůči němu jakožto nejá. V druhé části je já nahlíženo ze strany lidské psychiky (Já jako psychično), kde dochází k jistému rozdělení psychických procesů na vědomé a nevědomé, přičemž i v této rovině pohledu se ukazuje nutnost existence jáského "protipólu", který já jednak svou činností vytváří, ale vůči němuž svou činnost zároveň poměřuje. Smyslem tohoto pojednání není podat vyčerpávající srovnávací analýzu různých přístupů k problematice já, ale spíše se zamyslet nad některými aspekty tematu, který může významnou měrou napomoci lepšímu porozumění filosofických základů praktického lidského jednání a konání.