O lidském údělu z pohledu existencialismu

Článek se zabývá problematikou lidské existence tak, jak byla vypracována v průběhu 20. století v rámci existencialismu - jednoho z nejvlivnějších filosofických směrů tohoto století. Vztah člověka ke světu, k druhým lidem a k sobě samému je zde prezentován jako ústřední problém, který nikdy nemůže být předmětem zkoumání žádné vědy, protože věda tenduje k abstraktním a obecným závěrům, zatímco lidská existence je vždy konkrétní, neopakovatelná a nezávislá na vnějších podmínkách a zákonech. Každý sám za sebe denodenně rozhoduje o své budoucnosti na základě množství variant, které se mu v dané situaci nabízejí. V každé z těchto situací je člověk odsouzen k svobodnému rozhodnutí, jemuž se nelze vyhnout. Protipólem této nezcizitelné svobody je vždy odpovědnost volby, jež se projevuje jako úzkost. Úděl, který z charakteru lidské existence nutně vyplývá, si tak musí nést každá lidská bytost po celý svůj život. Zároveň však součástí zmíněné odpovědnosti (a tím i celého údělu) jsou koexistenciální vazby k druhým lidem. Tím se vytváří předpoklady etického jednání a možnost smysluplného fungování větších kolektivů a celé společnosti. Je ovšem třeba si být vědom toho, co je z pohledu existencialismu východiskem a co je naopak teprve důsledkem původní volby.