Transformace, restrukturalizace, revitalizace

Česká ekonomika prošla za posledních patnáct let hlubokou transformací, která znamenala přeměnu centrálně řízené ekonomiky v ekonomiku tržní. Tato transformace zahrnovala systémové, institucionální a strukturální změny. Obsahem systémových změn byla privatizace, tj. přechod státem vlastněného majetku (podniků) do rukou soukromých vlastníků (v české ekonomice formou restitucí do rukou původních majitelů, transformací zemědělských družstev, malou privatizací a velkou privatizací; poslední formou prodejů zahraničním nabyvatelům a tzv. kupónovou privatizací). Liberalizace znamenala uvolnění většiny výrobních a spotřebitelských cen, zavedení vnitřní směnitelnosti koruny, zrušení monopolu zahraničního obchodu a liberalizaci pohybu zboží, peněz a kapitálu. České cestě transformace je vytýkána nedůslednost v zajištění transformace institucionálními změnami, především v oblasti práva.Součástí transformace české ekonomiky byly změny její struktury, především věcné struktury (sektorové, odvětvové, oborové a výrobkové), velikostní struktury podniků a struktury zahraničního obchodu. Tyto změny obvykle označujeme jako restrukturalizaci (týká se národního hospodářství nebo podniků). Problémem byla a dosud je restrukturalizace bývalých velkých státních podniků. Protože především tyto podniky byly (a některé dosud jsou) spíše mrtvé, než živé, hovoříme o jejich revitalizaci. Ta je v podstatě prováděna přímo vládou nebo jí vytvořenými institucemi (Revitalizační agentura, Česká konsolidační agentura). Při rozhodování o revitalizaci podniku se bere do úvahy jeho budoucí hodnota a hodnota likvidační. Způsob výpočtu obou je uveden. Důležitou složkou restrukturalizace je restrukturalizace finanční, která má celou řadu forem, z nichž u nás nejznámější je fúze, akvizice a joint venture. Restrukturalizace našich podniků před vstupem ČR do EU byla a je jednou z podmínek úspěšného přežití na náročném evropském, resp. světovém trhu.